Od hlíny k hrnku

Něž postavím hotový hrnek na poličku trvá to. Vezmu přesně odvážený a prohnětený kousek hlíny a položím ho na kruh. Vytočím hrníček. Skoro hrníček. Dobré je, že když se nepovede, můžu hlínu znovu zpracovat. Keramika nedělá odpad. Vytočený hrnek odříznu strunou a dám na pár dnů proschnout. Do takzvaného kožovitého stavu. Z kožáku se hrníček potom obtočí do finálního tvaru. Čas přilepit mu ouško. Lepí se k hrnku šlikrem. To je taková hliněná kašička. A zase suším. První výpal koštuje 900 C. Když pec vychladne, vytáhnu kousek po kousku a brusným kamenem vyhladím všechny nerovnosti. Před glazováním musí být všechny jako dětská prdýlka. Práce s glazurami je alchymie. Chvilku trvalo, než jsem si našla mezi glazurami svoje oblíbence. Roky pokusů. Ne vždy úspěšných. Pracuju štětcem nebo s pomocí kleští keramické kousky v glazuře namáčím. Zaschnutý naglazovaný hrnek šoupnu do pece a přitopím na 1200 C. Od zapnutí pece po její otevření to trvá cca 24 hodin. Trpělivost hrnky přináší.  

A jen malé info použité hlíny i glazury jsou atestovány zdravotním ústavem a jsou zdravotně nezávadné.